Český Zahrádkářský Svaz - ZO Litoměřice

K zamyšlení. Myslím si o sobě, že jsem milovníkem přírody i zvířat. Nevadí mi ani psi.Sama jsem byla pár let majitelkou psíka a těžko jsem se s ním loučila, když mě pracovní zaneprázdněnost donutila darovat ho jedné hodné nemohoucí paní.Mohla jsem si ho sice nechat, ale bylo by to jeho trápení . Myslím si, že každý majitel psa by se mu měl plně věnovat a pejsek to svému majiteli vrátí svou náklonností , věrností a svému páníčkovi přinese mnoho potěšení.V tom mi dáte jistě za pravdu. Také chápu, že pes se musí vychovat a jeho majitel musí věnovat čas jeho výcviku - například na cvičišti „Pod Radobýlem“. Vedle cvičiště je zahrádkářská kolonie , kde svůj volný čas tráví milovníci přírody, kteří tu relaxují a odpočívají při aktivní práci. Každý máme svého „koníčka“ a rozumní lidé by to měli respektovat. Dnes jsem však byla rozčarována. Místo abych si užívala krásného dne na zahrádce, celé sobotní odpoledne jsem poslouchala nepřestávající štěkot psa, kterého majitelka místo výcviku přivázala za obytnou buňku a sama zřejmě klábosila kdesi za rohem u kafíčka s jinými dámami.Vím, že pes je zvíře, které se projevuje a vyjadřuje tak své pocity štěkáním ,zvláště při výcviku.Ale toto sobotní odpoledne to pro uvázaného psa nebyl výcvik.Jen trpěl čekáním na paničku, která si spletla cvičiště s diskusním kroužkem. Zahrádkáři si svého času odsouhlasili, že o víkendech nebudou sekat motorovou sekačkou a používat motorové pily, aby nerušili ostatní zahrádkáře.Sekají během týdne po své práci a vzájemně se respektují.Proč se vzájemně nemohou respektovat zahrádkáři a pejskaři? Pouvažujte o mých slovech , než dojde na stížnosti, petice a schválnosti. Zahrádkářka Kopie pro : Základní kynologickou organizaci Litoměřice 25.4.2009