Pavel Bjaček- Sazam

PORADÍTE MI, aneb - vydělat za každou cenu Z nabídky na internetu jsem si vybrala nerezový set plynové desky, el. trouby a odsávače par. K troubě a desce jsem potřebovala skříňku. Vzpomněla jsem si na pána B, který dělal mladým kuchyň. Byla polovina srpna, když jsem mu zavolala a dotazovala se, zda mi skříňku udělá. Sdělil, že to nebude hned, že má do konce srpna práci někde jinde, ale že by to udělal hned začátkem září. Jenom ať mu donesu „knížečky“, kde jsou uvedeny rozměry a nakreslím, jak by skříňka měla vypadat i jakou barvu by měla mít. Hned jsem sedla, požadované nakreslila na obálku, do které jsem také vložila návody od desky a trouby a osobně vše předala jeho ženě. Čekala jsem, že se ozve brzy, protože metrová pracovní deska, dvě stojny a šuplík by pro odborníka neměl být problém. Když už končil 3. zářijový týden zavolala jsem mu znovu. Teprve pak se objevil a všechno si znovu vyměřoval. Trochu jsem se podivila, že si vše měřil znovu, když jsem všechno dopodrobna napsala i nakreslila, ale řekla jsem si – zvyk je zvyk. Odvezl si i plynovou desku. Při té příležitosti jsem se jej zeptala, kolik mě to bude stát. Pousmál se a řekl: „Nebojte se, barák nebudete muset prodat.“ Divná odpověď, že? Ale vzhledem k tomu, že jsem před několika lety za celou kuchyň pro mladé, včetně spotřebičů zaplatila 60 tisíc, jsem doufala, že za metrovou pracovní desku a těch pár prken, včetně práce, nezaplatím víc jak 2-2,5 tisíce. Uplynulo dalších 14 dnů a opět se nic nedělo. Jednou večer jsem jela s mladými a zastavili jsme se u předmětného pána doma, protože i syn si s ním chtěl něco domluvit. Slíbil, že už má pomocníka, že to už brzy bude. Ovšem zase nic. Opět jsem mu telefonovala, a nakonec jsem se s ním setkala když jsem jela na tříkolce na hřbitov. Potřebovala jsem znát termín dodání, abych si mohla objednat plynaře. Teprve koncem října přivezl skříňku, ale stejně ji musel ještě u mě doma uřezat a upravit. Přišrouboval troubu, přilepil plynovou desku dokonce donesl i připojovací hadici k plynu. Předal mi od ní lístek a říkal, že si jej mám dobře schovat. Když jsem se dívala byl tam termín 25.10.2008, záruka 12 měsíců a výrobce – Optimit Odry, o kterém si myslím, že už neexistuje několik let. I skříňka byla vyšší – oproti tomu, co jsem nakreslila já, protože jsem si ji vyměřila zároveň se dřezem. Řekla jsem mu to, ale - jako by mě neslyšel. Na připojení trouby jsem si koupila typizovanou 10A šňůru. Ovšem dotyčný pán mi řekl, že to tak nesmí být zapojeno. Když nesmí, tak nesmí, předpokládala jsem, že tento člověk má lepší přehled. Když říkal, že příště přinese potřebné věci k elektroinstalaci, nabídla jsem mu, že vše potřebné mám doma. Ale nedbal. Už po druhé jsem se ptala, kolik si mám připravit peněz, ale neodpověděl. Příště, donesl krabičku s dvouzásuvku, kterou přichytil na stěnu a Cyky kabelem, který protáhl volně za linkou, ji spojil se stávající zásuvku. Pomocí dvou nabíjecích hmoždinek přichytil i odsávač. Ucvikl koncovku a kablík napojil na stávající přívod světla, který přemístil do nově zasekané podmítkové krabice s věnečkem. Nechal po sobě binec a když mi zazpíval, že mu mám dát čtyři a půl tisíce korun, vyrazilo mi to dech. Byly to všechny peníze, které jsem měla doma. Nebyla jsem schopna, slova. Peníze jsem mu dala, zároveň se záručním listem, který jsem požadovala potvrdit a řekla, že chci od této platby potvrzení. Všimla jsem si, že se zarazil, ale nic neřekl. Bylo to vloni 15. listopadu. Měla jsem pocit, že se na mě pěkně zahojil, protože dva pracovníci, kteří mi zde instalovali bojler a byli zde celý půlden, si počítali částku dvanáct set. Každý další člověk, kterému jsem tuto příhodu vyprávěla mi řekl, že jsem byla hloupá, že jsem mu ty peníze dala, že mě – vzhledem k práci a materiálu, opravdu odřel. Když se nic nedělo, napsala jsem dopis a osobně jej zavezla k němu domů a předala jeho ženě. V něm jsem popsala, co po něm chci. Vrátit návody, potvrdit záruční list, vrátit zbytek desky, protože když si to zde byl vyměřovat tvrdil, že bude muset koupit větší, chtěla jsem znát cenu materiálu a zrekapitulovala jsem dobu, kterou zde strávil. Poprvé 15 minut, po druhé 70 minut a po třetí 2 hodiny. Dopis byl bez reakce. Pak jsem se mu snažila zavolat, ale vždy se mi ozval záznamník. Nechtěla jsem mluvit na záznamník, ale nakonec jsem mu tam namluvila zprávu, že se u něj můj syn v určitý den zastaví pro požadované. Chtěla jsem mít jistotu, že bude doma. Jeho žena poslala mého syna za ním dolů do dílny, kterou má v RD, ale – bohužel, neotevřel mu. Už jsem nevěděla, co bych ještě měla vyzkoušet. Napsala jsem trojitou esemesku a bláhově doufala, že bude reagovat alespoň na tuto. Když se opět nic nedělo, požádala jsem o radu SOSku. Samozřejmě, že mi vytknuli, že jsem něco platila, nebo zadala práci, bez nějaké předběžné smlouvy. Prý mám udělat poslední pokus, napsat mu dopis a poslat – na doručenku. Je to paradox, protože bydlíme kousek od sebe, ale já chodím o berlích a jezdím na vozíku, takže nemám jinou možnost. Oklikou jsem se dozvěděla, že prý prohlásil, že když budu chtít potvrzení, budu muset ještě připlatit na DPH. Nemohu to tvrdit, že to prohlásil na 100%, protože jsem to na vlastní uši neslyšela. Pokud se nebude nic dít ani po tomto pokusu, nevím, co budu dělat, abych dostala požadované nazpátek Kdyby se něco stalo, nemám žádný záruční list – natož potvrzený, nemám návody ani potvrzení o platbě. Vím, že to je od počátku moje chyba a za chyby se platí – mně to stálo 4,5 tisíce, ale nenajde se někdo, kdo mi poradí, co by se s tím ještě dalo udělat. K tomu všemu, jsem ještě od té doby, začala postrádat baterku - na ruční nabíjení. Ke své důvěřivé a naivní povaze jsem si dokázala vzít i přiléhavé příjmení - Bláhová.